Hasíci přístroje


Trocha historie

První hasicí přístroj zřejmě sestrojil kovorytec Zacharyáš Greyl v roce 1751. Byl jím dřevěný sud naplněný sírou. Uprostřed sudu byla uložena nádoba se střelným prachem a doutnákem. Jakmile se prach vznítil, nastal výbuch a sirné plyny zajistily hasební účinek. Od roku 1791 se pro hašení začala užívat směs síranu železa, kamence, krevele a hlíny. Od roku 1846 se začaly vyrábět hasicí krabičky plněné směsí ledku, síry a uhlí.

Koncem 19. století se nejrozšířenějším hasicím prostředkem staly hasicí granáty. Vymyšleny byly v Americe, vyráběly se však i v Evropě, zejména v Německu. Byly to skleněné nádoby o obsahu 0,5 až 1,5 litru převážně roztoku kuchyňské soli, čpavku, chloridu vápenatého. Po dopadu granátu na hořící předmět se skleněný obal rozbil, voda se z roztoku rychle odpařila a chemická látka pokryla hořící předmět tenkým povlakem, který bránil přístupu vzduchu.

Na začátku 20. století vyráběla hasicí granáty i česká firma Labbe. Ve skleněném granátu byl roztok kuchyňské soli a amoniaku. Uvnitř nádoby byla skleněná baňka s kyselinou solnou. Po vhození granátu do ohně se obě nádoby rozbily, následně došlo ke spojení obou tekutin a uvolňování plynů potřebných k hašení.

 

Legislativa


Důležitou podmínkou pro rychlé použití přenosného hasicího přístroje je jeho správná instalace.

Hasicí přístroj umisťujeme tak, aby byl snadno viditelný a volně přístupný. Rukojeť hasicího přístroje zavěšeného na svislé stavební konstrukci musí být nejvýše 1,5 m nad podlahou. Hasicí přístroje umístěné na podlaze nebo jiné vodorovné stavební konstrukci musí být vhodným způsobem zajištěny proti pádu. V dopravních prostředcích a na strojích se hasicí přístroje umisťují tak, aby nemohly ohrozit bezpečnost osob. K označení místa uložení hasicího přístroje je určena bezpečnostní značka (tabulka) „Hasicí přístroj“. Počet hasicích přístrojů a správný druh s ohledem na využívání objektu nebo provozu vychází v současné době z požárně – bezpečnostního řešení stavby. Množství a typ hasicích přístrojů se v tomto případě stanovuje výpočtem.

V prostorách a zařízeních, u nichž nebylo stanoveno množství, druh a způsob vybavení věcnými prostředky PO, se zabezpečují a instalují hasicí přístroje na každých započatých 200 m2 půdorysné plochy podlaží objektu. Každý hasicí přístroj musí být opatřen typovým štítkem, který kromě jiných údajů (název výrobce, datum kontroly, jméno a identifikační číslo revizního technika, všeobecné informace, atd.) musí obsahovat vyobrazení jak hasicí přístroj uvést do činnosti, na jakou třídu požárů je vhodný a na co nesmí být použit (například hašení elektrických zařízení pod napětím apod.) .

Hasicí přístroj, aby splnil svoji funkci, musí být v řádném technickém stavu. Provozuschopnost těchto prostředků požární ochrany bývá velice často podceňována. Kontrola hasicího přístroje se provádí v rozsahu a způsobem stanoveným právními předpisy (vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci). Kontrolu, opravy a plnění hasicích přístrojů mohou právnické osoby a podnikající fyzické osoby provádět jen podle postupů stanovených výrobcem a jen prostřednictvím odborně způsobilých osob, které vlastní doklad opravňující k uvedeným činnostem. Kontrola hasicích přístrojů se provádí nejméně jednou za rok.

O provedené kontrole hasicích přístrojů vystaví oprávněná osoba záznam, ve kterém uvede základní údaje o kontrole, číslo dokladu a jméno osoby provádějící kontrolu, typové označení a výrobní čísla nádob hasicích přístrojů a výsledek kontroly. Hasicí přístroje, u nichž nebyly zjištěny závady, opatří osoba provádějící kontrolu kontrolním štítkem a plombou s datumem kontroly.

 

Třídy požárů

Správná volba hasicího přístroje v boji se začínajícím požárem je podmíněna druhem hořlavé látky. Dle druhu hořlavé látky rozlišujeme tzv. třídy požáru.

Třída požáru A - požáry pevných hořlavých látek. Jedná se zejména o dřevo, papír, slámu, uhlí, gumu, textil, plast apod. Pro tuto třídu požáru jsou vhodné hasicí přístroje vodní, pěnové a práškové.

Třída požáru B - požáry hořlavých kapalin. Jedná se zejména o benzín, naftu, oleje, barvy, alkohol apod. Pro tuto třídu požáru jsou vhodné hasicí přístroje pěnové, práškové a halonové.

Třída požáru C - požáry plynných látek hořících plamenem. Jedná se zejména o propan-butan, zemní plyn, svítiplyn, acetylen, metan, vodík atd. Pro tuto třídu požáru jsou vhodné hasicí přístroje práškové, přístroje s náplní CO2 (oxidu uhličitého) a halonové.

Třída požáru D - požáry lehkých alkalických kovů např. hořčíku a jeho slitiny s hliníkem. Při hoření těchto kovů dochází k vývinu obrovských teplot, hašení takovýchto požárů vyžaduje použití speciálních suchých hasiv nebo speciálně upravených prášků. (viz naše nabídka)

 

Hasicí schopnost

Pod hasicí schopností se myslí schopnost hasicího přístroje uhasit specifikovaný zkušební objekt nejvýše přípustným množstvím hasiva daným v ČSN EN 3 část 4 “Přenosné hasicí přístroje: Množství náplně, minimální požadavky na hasicí schopnost”. Hasicí schopnost se od 1. 1. 1997 vyznačuje na typovém štítku hasicího přístroje velikostí největšího zkušebního objektu, který předmětný hasicí přístroj uhasil.

Zkušební objekt se označuje kódovým znakem sestávajícím z čísla udávajícího velikost zkušebního objektu a písmene, které vyjadřuje třídu požáru A nebo B. Pro požáry třídy A jsou všechny zkušební objekty sestaveny ze 14 vrstev hranolů čtvercového průřezu o straně 39 ± 2 mm ze dřeva definovaného v ČSN EN 3 část 1, o délce 500 mm v sudých vrstvách a v lichých vrstvách o délce v dm, rovné číslu udávajícímu velikost zkušebního objektu.

Zkušební objekty mají tudíž v závislosti na velikosti vnější rozměry hranice 500 mm na šířku a 560 mm na výšku a délku 0,5 až 5,5 m. Hasí se po 8 minutách po zapálení hořlavé kapaliny, umístěné ve vaně pod hrání.

Zkušební objekty pro požáry třídy B sestávají z válcových nádobách o hloubce 150, resp. 200 mm a ploše v dm2, která je dána násobkem čísla vyjadřujícího velikost zkušebního ohně konstantou p. O velikosti tohoto zkušebního objektu dává představu průměr nádoby, který se pohybuje v rozmezí od 910 mm u zkušebního objektu 21B po 3000 mm u zkušebního objektu 233B. Jako hořlavá kapalina je předepsán průmyslový heptan, který se nechá před zahájením hašení rozhořet po dobu 60 s.

Minimální požadavky na hasicí schopnost pro nejčastěji navrhované práškové hasicí přístroje a přístroje CO2 jsou uvedené v tab. 1. Zvýrazněn je přístroj s náplní 6 kg prášku který, jak vyplývá z tabulky 1, musí uhasit min. zkušební objekty 21A a 113B.

V případě požáru třídy A to znamená, že musí uhasit požár dřevěné hranice o rozměrech 500 x 560 mm x 2,1 m. Pokud jde o hořlavou kapalinu, musí uhasit zkušební oheň heptanu v nádobě o průměru 2130 mm.

Je logické, že hasicí přístroj o stejné hmotnosti hasiva, které je účinnější nebo je aplikované výhodnějším způsobem, může uhasit větší zkušební objekt. To se projeví ve větším počtu hasicích jednotek, které jsou tomuto hasicímu přístroji přiřazeny.